Vážený pane primáři, paní doktorky, páni doktoři, porodní asistentky, naše dcera se u Vás v porodnici narodila už téměř před dvěma lety, přesto Vám píšeme toto psaní až dnes. Potřebovali jsme časový odstup od jejího narození a také jsme se dále informovali, studovali a zajímali o porod samotný.
Náš dopis není stížností. Doufáme jen, že Vás přivede k zamyšlení a nejraději bychom byli, kdyby vylíčení naší zkušenosti posloužilo jako podnět ke změnám v porodnické praxi liberecké porodnice.
Porod naší dcery probíhal takto: Na příjem jsme přijeli v půl jedenácté dopoledne. Bez komplikací, kontrakce jsem měla asi po třech minutách, začaly ve 3 hodiny v noci. Plodová voda mi ještě neodtekla. Pan doktor na příjmu konstatoval, že jsem otevřená „na šest“ (?) a poslal mě rovnou na sál. Na porodním loži jsme personálu předali porodní plán. Hlavní porodní asistentka si jej přečetla. Stálo v něm, že si přejeme pokud možno přirozený porod. Konkrétně nepodávat žádné pomocné látky, nenapichovat plodovou vodu, nenastřihovat, to vše, pokud to nebude nezbytně nutné.
Událo se toto: Porodní asistentka mi nejprve napíchla plodovou vodu, poté mi byl podán oxytocin, aniž by to někdo s námi konzultoval či alespoň oznámil.( Až když jsem se po porodu zeptala, proč mám v ruce napíchnutou jehlu, odpověděla mi por. asistentka, že mi dali oxytocin, jinak bych tu prý: “Tlačila do zítra.“) Těsně před narozením dcery mě doktorka ještě nastřihla. Dítě se narodilo za hodinu poté, co jsem ulehla na porodní lůžko. (Byl to můj první porod.)
A jak jsme si porod představovali a prožívali jej my, rodiče:
Mé těhotenství bylo bezproblémové.Uvažovali jsme o porodu ve Vrchlabí, protože jsme věděli, že zde upřednostňují porody přirozené. Chtěli jsme se ale též seznámit s porodnicí v Liberci a tak jsme sem šli na přednášku o porodu a prohlédli jsme si ji. Obsah přednášky i paní asistentka na nás zapůsobily dobře, stejně tak prostředí porodnice. Zdálo se, že je tu přirozený porod respektovaný a možný. Tak jsme se, coby liberečtí a nemotorizovaní, rozhodli rodit zde. Na porod jsem se já osobně těšila. Důvěřovala jsem jak lidem, profesionálům, kterým „padneme pod ruku“, tak sobě, dítěti i svému muži. Byla jsem si jistá, že porodím lehce, bez komplikací. Samozřejmě, ne stoprocentně jistá, ale velmi jistá. Věděli jsme, že porod může být krásný zážitek a je možné si jej užít.Ne, že by žena necítila bolest, ale pokud jde vše svou cestou a na matku ani dítě se nespěchá, matka může myslet na své rodící se dítě, pomáhat mu na svět, cítit, jak se jí vine skrz porodní cesty, nelitovat sebe ale naopak se soustředit na dítě a představovat si, co asi prožívá ono a tak mu pomoci při tom obrovském životním přechodu ze tmy a naprosté závislosti do světla a počínající samostatnosti. Na takový porod jsem se těšila a cítila jsem, že u nás bude možný. Považuji za velice důležité, jak dítě přijde na svět, protože je to jeho první a jedinečné setkání se vším, co je bude po celý život obklopovat. A samozřejmě jsem se převelice těšila na dítě, jak si je po porodu k sobě přivinu a budu stále s ním.
Naše představy a přání se však nestaly skutečností, i když jim v tom z mé strany a strany dítěte, jsem si jista, nic nebránilo. Porodní plán naše přání (myslím, že při troše dobré vůle snadno akceptovatelná) sděloval jasně Porodní personál nám však dal najevo svou moc, které se nedalo vzepřít. Buď jsme byli o zákroku informováni až při počátku jeho vykonávání nebo, v případě podání oxytocinu, vůbec!
Z narození dítěte jsme měli samozřejmě radost velikou. Ale přesto nám ji kalil zážitek porodu. Sice se dítě narodilo velice rychle, ale nejspíš právě proto, protože to byl porod uspěchaný a matce i dítěti nepřirozený, jsem z něj měla nepopsatelně špatný pocit. Pocit děsu, ošklivosti, bezmoci, lítosti, nepochopení. Vůbec jsem nerozuměla tomu, proč se dítě narodilo tímto způsobem. Dokud jsme nepřijeli do porodnice a já neulehla na sále, vše bylo naprosto v pořádku. Kontrakce mě samozřejmě bolely, ale byla jsem na bolest připravená a vydržela bych ji bez potíží, kdyby přišla, jak měla. V porodnici však otěžě převzal zdravotnický personál a ten porod vedl cestou, jakou chtěl on. Bez ohledu na matku, dítě, otce.
Proč? Domnívám se, že ze spěchu, aby byl porod co nejdříve u konce. Copak je ale při porodu důležitější jeho rychlost než průběh? Copak je lékař dělník v manufaktuře, kterému pás nabízí jednu částečku za druhou, on na ní vykoná předepsaný úkon a pošle ji dál? Na porodním sále jsem se setkala s obojím. S pro mě nepochopitelným spěchem a jednáním, jako bych neměla k věci co říct. (Když jsem si na porodním sále ještě před ulehnutím došla na záchod, dostala jsem vynadáno, že „jim utíkám“ a dále už se mě ani mého muže nikdo na nic neptal, přicházela jen oznámení a příkazy ). Chápu, že když jsem měla porodit co nejrychleji, musela mi být propíchnuta plodová voda a následně také podán oxytocin a nastřižena hráz, protože dítě, ani tedy mé tělo, nebylo připraveno na tak rychlý průchod porodními cestami. (V místě nastřižení se vytvořil veliký otok, nemohla jsem téměř měsíc chodit a od té doby mám potíže s udržením moči, kterých už se pro špatný srůst svalstva po nastřižení a otoku nejspíš nezbavím. Tyto následky nedávám za vinu zdravotníkům, ale myslím si, že jsou dalším dobrým důvodem pro porod neuspěchaný, přirozený.) Porodní asistentka už tedy při prvním zákroku, který byl proti našemu požadavku z porodního plánu, věděla, že budou s vysokou pravděpodobností následovat ony další dva, které byly také v přímém rozporu s naším přáním. Prostě si vedla porod podle svých přání (bohužel se musím domnívat, že tím přáním bylo mít ho co nejrychleji za sebou) a zvyklostí a v rozporu s tím, co hlásá informační leták liberecké porodnice: Doporučuje, abychom si přinášeli porodní plány, aby mohl být porod veden podle našich představ.
Může oxytocin snížit tlak?
Samotné nás mrzí, že je naše zkušenost s libereckou porodnicí tak neblahá. Uvědomujeme si ale, že je naší chybou, že jsme si opravdu důsledně neověřili, jaký přístup porodniční personál k porodům má, že jsme si nepromluvili s primářem. Příště už tuto chybu neuděláme. Poučení z ní pro nás bylo ale velice kruté.
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem sestřičkám za starostlivou a laskavou péči na novorozeneckém oddělení.
Žofie a Leoš Převrátilovi
Pavlovická 467/9, Liberec